Co se může stát – když neposlechneme intuici?
Kdyby se tyto události staly v delším průběhu času, asi by mi to nedocvaklo a tudíž by ani nevznikl tento článek.
Vezla jsem manžela na hraní, areál plný lidí a protože muzikanti toho mají s sebou hodně, pustili nás s autem dovnitř a já zacouvala až za podium, aby to nemusel nosit daleko.
Manžel vynosil věci a mne napadlo vyjet s autem cca o 30 m dál k plotu, ať se mi pak lépe vyjíždí.
No co myslíte, že udělal můj mozek?
Řekl, neblázni Sonio, u plotu pere slunko, nech autíčko pěkně tady ve stínu, jen to posuň o 2m bokem a je to.
Poslechla jsem svůj mozek 🙁
A jak to dopadlo?
Později se zvedl vítr, shodil nějaký ten stan pro muzikanty, jedna tyčka stanu mi přelétla přes blatník a musí se to opravit.
Nezlobím se na pořadatele, ale na sebe. Kdybych uposlechla svou intuici, parkovala bych u plotu kousek dále a nestalo by se to.
Včera jsem vezla dceru na příměstský tábor, přijížděly jsme a bylo tam krásné parkovací místo, ale protože lilo jak z konve, snažila jsem se zaparkovat co nejblíže vchodu DDM.
Většinou na parkovací místo nacouvávám, aby se mi lépe vyjíždělo.
I jsem couvala a couvala, přední kola se teprve přehoupla přes obrubník a bum rána, auto narazilo. Vylezu ven a vidím, hned za zadním obrubníkem roste strom a ještě k tomu zešikma takže zasahuje do parkovací plochy. Výsledkem byl odřený nárazník a promáčklý kufr.
Pravdou ale je, že jsem i trochu spěchala neb dítě si zapomnělo doma batoh a musely jsme se pro něj vracet.
Kdybych poslechla svou intuici a zaparkovala o těch pár míst dříve, jako předtím, neměla bych teď promáčklý kufr…
Dcera chodí na tábor, kde se děti učí cvičit pejsky. Včera se rozhodla a nedala si to vymluvit, že nepůjde s naším psem, ale psem od babičky. Zajížďka jak blázen. K táboru jsme přijížděly z jiné strany, protože jsme jely od babičky a ne z domu. Opět trochu ve spěchu neb babička zapomněla přibalit psovi věci, které měl s sebou mít a musela jsem pro ně ještě zaběhnout.
Tož mě hoši naměřili a dali menší pokutu: jsem přehlédla čtyřicítku 🙁
Nezlobím se na ně, ale na sebe, že jsem neposlechla svou intuici a nechala se ukecat a zkomplikovat si život dítětem. Kdyby si vzala našeho psa, mohly jsme si déle pospat, nemusela bych dělat 30 km zajížďku a nedostala bych pokutu, protože jednak bych přijela z opačné strany a jednak bych nespěchala.
Intuice je většinou myšlenka, která nás napadne jako první. Pak se do toho vloží mozek se svým tzv. logickým myšlením a pokazí to 🙂
Velký kaziintuce je taky egoušek, bojí se, aby se neztrapnil. Někdy je to jen takový zvláštní pocit a člověk nad tím mávne rukou, místo aby se zastavil a zkoumal ten pocit: odkud vychází, co mi chce naznačit?
Když máte intuici anebo pocit, který vám říká: nedělej to! Je dobré uposlechnout. Navzdory škemrání dětí, partnera či přátel. Vysvětlit a trvat na svém.
Věděla jsem, že nemám dceři ustoupit, ale nechtěla jsem se s ní přehadovat a naopak jsem jí chtěla udělat radost-vyhovět. Proto jsem za to také zaplatila, doslova a do koruny 🙂
JEDINOU SKUTEČNĚ CENNOU VĚCÍ JE INTUICE” Albert Einst
