Close

O mně

 

Dnes se cítím klidná a vyrovnaná tam hluboko uvnitř, i když na povrchu to samozřejmě občas pořádně zabublá 🙂
Každý den mám Vánoce, takový ten chvějivý sváteční pocit plný očekávání.


Tím chci říci, že každý den je pro mne nový a napínavý a téměř každý den se také něco zajímavého stane a něčemu se přiučím.

 

Dnes se už nebojím změn, už nemám strach ani obavy z toho, co bude, co mi den přinese, už se nebojím nových výzev, úkolů a nutnosti něco řešit, nebojím se potíží.

Dnes už plně chápu naše nádherné české přísloví: „Když nejde o život, jde o h….o“. Několikrát mi o život totiž šlo. Už vím, co tím chtěl autor vyjádřit.

 

Je to tak krásný osvobozující pocit, vědět, že vždy a všude  se můžu na sebe, své schopnosti a svou vnitřní sílu spolehnout, že mohu důvěřovat své intuici, svému nitru, přijímat ostatní  takové jací jsou, bez hodnocení, posuzování, prostě být s druhými, jen tak.

Jednoduše prostě být. Kdykoliv a kdekoliv. V klidu a v pohodě.


Samozřejmě, že to ke mě nepřišlo samo od sebe, že jsem se tak necítila odjakživa.

Možná to někteří tak mají, ale já odmalička cítila šílenou úzkost, strach ze všeho, především z toho, co bude, ten příšerný svíravý pocit až hrůza na hrudníku, cítila jsem se velmi špatně mezi cizími lidmi anebo když bylo moc lidí pohromadě
Měla jsem komplexy méněcennosti, děti se mi ve škole i smály, byla jsem divná.
Měla jsem menší vrozenou vadu, k tomu brýle s okluzorem a navrch všeho se už  babička nemohla dívat na to, jak jsem hubená, takže mne “zlomila” a vyrobila ze mne obézní dítě.

Uvnitř mne byl temný oceán naplněný smutkem, strachem, nepřijetí sebe sama, úzkostí, touhou se už druhý den neprobudit, lítostí, že ostatní jsou v pohodě nebo tak alespoň vypadali, to všeho vedlo k vytvoření návyku-únik do nemoci, abych nemusela do školy, do práce, mezi lidi, čelit světu.

 

Dopracovala jsem se k sociální fobii, chronickému únavovému syndromu, astmatu, 14.ti operacím a agorafobie už mi klepala na dveře. Doma jsem se cítila dobře a v bezpečí.

 

Naštěstí mě osud hned po revoluci nasměroval na kurs Silvovy metody mysli a tam jsem zjistila, že mi to tak nějak jde samo, že už tam někde uvnitř to všechno  umím.
A tak jsem doma trénovala a snažila se svou situaci zlepšit.
Ale pořád jsem měla strachy a úzkosti a tak jsem hledala dále.

 

No co vám mám povídat, prošla jsem mnoho kursů, metod a technik i psychologa navštívila.
Mé hledání vnitřního klidu a pokoje trvalo delší čas, ale stálo to za to.
Na mou úzkost zabrala až kineziologie, na mé zdravotní potíže a diagnostikovanou  neplodnost zabralo až EFT (techniky emoční svobody) – a můj manžel pochopitelně 🙂

 

A můj strach z budoucnosti a ze všeho toho kolem?
Ten se pomalu rozpouštěl metodou sebe-uvědomování.

 

Mou vášní je povzbuzovat lidi a dodávat jim odvahu jít životem se vztyčenou hlavou vpřed.

 

Dnes lidem pomáhám kineziologií, technikami emoční svobody (EFT) či metodou cílené detoxikace dle MUDr. Josefa Jonáše.

 

Jsem nastavením prostě záchranář, nějak neumím být lhostejná k bolesti či trápení. Hned začnu pomáhat, utěšovat, hledat řešení, ale také nakopávat k akci. O tom by mí klienti mohli vyprávět celé story. Jak se na mne i někdy zlobili a odcházeli zamračení a později se ukázalo, že je ta naštvanost na “mne” dokopala k akci, aby mi i sobě ukázali, že to zvládnou.

 

Jsem vděčná za tu úžasnou příležitost být někomu inspirací. Je to pro mne velká čest. A navíc mne to nesmírně baví.

 

S láskou a úctou Sonia

 

 

No moc toho na mě sice k vidění není, ale abyste věděli co jsem zač, přikládám ilustrační foto 🙂