Vím je to hodně osobní a mnoho lidí o tomto svém problému raději nemluví. Je tabu a bojíme se i jen zeptat.
Bojíme se, abychom nezranili. Proto o tom píšu. Otevřeně. Možná je to příliš? Nevadí.
Je to prožitek, který s vámi chci sdílet, protože doufám, že někomu přinese naději a povzbuzení …
Psal se rok 1992, v Ústavu pro matku a dítě v Praze mi sdělili, že pokud chci mít dítě, musím si velmi, opravdu velmi moc pospíšit a výsledek nemusí být žádný.
Psal se rok 1997 a lékař mi sdělil, že nikdy nebudu mít dítě a to ani umělým oplodněním, ať zbytečně neztrácím čas a peníze a zařídím si život jinak.
O.k. zařídila jsem se. Vlastně jsem si říkala, že je to dobře. Naše rodová zátěž v ženské linii, to byl hotový masochismus. Říkala jsem si fajn, u mne to skončí. To je super, žádná další duše tím už nemusí projít.
Možná vás zajímá, proč byl lékař tak tvrdý ve výroku a jistý si neplodností mého těla.
Dovolte malé diagnostické shrnutí:
• opakovaná resekce vaječníků a i poté cysty na zbytku vaječníků
• neprůchodné vejcovody!
• zmenšená děloha a otočená o 180 st. čili vchod do dělohy byl na opačné straně
• uprostřed dělohy přepážka
• genetická zátěž 50%, to v té době znamenalo odebrání plodu bez řečí
• a v děloze si kraloval myom o velikosti 3cm (dodnes tam je) …
Léta ubíhala a mi ani na mysl nepřišlo, že by někdy mohlo být něco jinak.
Jednou jsem za doktorem zašla z důvodu opoždění menzes, zda náhodou nejsem těhotná.
Vrhnul na mne pohled, při kterém se mé IQ scvrklo na 0.
Samozřejmě měl pravdu, nebyla jsem.
A pak se něco stalo. Všude jsem viděla 222. Předjelo mne divoce auto: mělo je v SPZ. Podívala jsem se na nějakou reklamu a v telefonním čísle byly také. Mrkla jsem na hodiny a bylo 22.22. A to se mi začalo stávat opakovaně. Trvalo to více než dva roky.
I nelenila jsem a v knize Léčení s anděly jsem vyhledala, že vidět 222 znamená, že se nemáme vzdávat 5 minut před zázrakem. Zbytek popisku jsem si nepamatovala. V hlavě mi utkvělo jen toto.
Pomyslela jsem si, že to asi poznám muže, se kterým bych mohla sdílet život a dům a vyhraju ve sportce, víc nic.
A taky že jo, až na tu sportku 🙂
Potkala jsem svého muže a vzali jsme se 21.7.2007, podepsali smlouvu na koupi domu a za 21 dní od svatby jsem měla narozeniny a nadělila si ten největší dárek jaký může neplodná žena dostat- početí.
A aby těch jednadvacítek nebylo málo, tak jsme 21.9. odjížděli na malou svatební cestu. Trochu děsivé, že?
To už jsem věděla, že čekáme dítě. K doktorovi jsem šla 2 dny před odjezdem s tím, že je to nějaké divné a že jsem asi v přechodu, i když na to ještě nemám věk a uvnitř jsem se bála, že mám rakovinu. Jinak jsem si tak velké zpoždění neuměla vysvětlit.
Mám báječného lékaře, moc hodného a příjemného. Ale tehdy se díval divně a pořád mlčel. A mlčel. A mlčel. A já si říkala, a jéje asi umírám. A už jsem přemýšlela nad tím, jaký druh léčby zvolí, zda hysterektomii nebo chemoterapii nebo obojí …
Když pak řekl: Jste asi tak v 6. týdnu, tak jsem si v duchu říkala: To je borec, on pozná raka už za 6 týdnů 🙂
Rozumějte, když vám někdo tluče 10 let do hlavy, že nikdy nic, tak prostě víte, že nikdy nic, že jo?
Když lékař viděl můj naprosto nechápavý pohled, dodal: těhotenství.
Zírala jsem na něj, jak na zjevení Boží. V tu chvíli snad jím i byl. Neuměla jsem se s tou informací vyrovnat. Nevěděla jsem si s ní rady. Nevěděla jsem, zda se mám nejdříve rozplakat nebo začít řvát. Neudělala jsem nic z toho. Prostě jsem zírala.
První co mne snad napadlo, že chudák dítě bude mít staré rodiče. Pak jsem si uvědomila, že dítě moc dobře ví do čeho jde, neb si svou rodinu vybírá. To mne na chvíli uklidnilo. Ale jen na chvíli.
Pak přišel strach z genetické zátěže. Co když bude mít něco na těle zpotvořené jako já?
A k tomu, co když to bude kluk, prý je tam dědičná i barvoslepost po mužské linii. Nedostal by ani řidičák. A tak dále a tak dále.
Moje mysl během několika sekund dokázala vymyslet a rozvíjet ty nejhorší možné scénáře, dokud jsem jí rázně neřekla: dost.
Poprosila jsem anděly, jestli něco s děťátkem by snad nemělo být v pořádku, ať si jej vezmou raději hned.
Zároveň jsem si v tu chvíli vzpomněla na průběh předchozích „ženských“ dní, které byly hodně divné a silné a bolestivé a najednou jsem věděla, že už tak bylo dříve učiněno. Zaplavila mne naděje smíšená s jistotou, že když mi bylo dovoleno se o těhotenství dozvědět, bude už vše v pořádku.
A také bylo.
Dcera je nádherná bytost plná talentů a také svéhlavosti, jak už to u nadaných dětí bývá 🙂
Toto by mohl být konec článku, ale není.
Když mi lékař řekl to slovo: těhotenství, zeptala jsem se jej, jak se to mohlo stát? Po všech těch
diagnozách? Zejména ty neprůchodné vejcovody mi dost vrtaly hlavou. Pro změnu na mne zase zíral on a pak z něj neochotně vypadlo: „asi se to nějak zrevitalizovalo, no“.
No.
Jasně.
Ale jak?
Vrtalo mi dále hlavou.
Domů jsem jela jako zmámená. Ani si nepamatuji sled příštích dní. Všechno se to slilo do veliké mlhy.
A pak z té mlhy začaly vylézat jasné chvilky:
* současně s klientkami při kineziologii provádím korekce, které mají harmonizační vliv na tělo
* vedu andělské relaxační semináře, ve kterých je také zahrnuto i léčení s anděly
* v květnu 2007 se účastním 4.denního kurzu EFT s Karlem Dawsonem a máme si proklepávat nějaký zdravotní problém, vybrala jsem si mj. břicho, ne kvůli neplodnosti, ale proto, že se mi tam stále tvořily cysty a já nechtěla na další operace.
Našla jsem odpovědi na své JAK.
Nic jsem pro to nedělala. Dělala jsem jen to, co jsem myslela, že je nejlepší pro mé klienty. Pracovala jsem zároveň s nimi. Nebyl tam žádný skrytý úmysl. Vzdala jsem se myšlenky, že jednou budu matkou.
A pak začaly chodit ty dvojky.
A to zvláštní datum naší svatby, kdy jiný termín nebyl volný. Jedině až další rok.
Já na znamení věřím.
Jsou všude kolem nás.
Jen je nevidíme.
Také na ně věříte?
https://soniari.cz/andelska-cisla/
A mám pro vás domácí úkol:
Zkuste se 1 den zaměřit na anděly. Možná budete velmi překvapení, kolik jich potkáte.
Můžete je vidět na obraze či ilustraci, jako sochy na domech, okolo cest, na pomnících, na obloze v seskupeních mraků či slunečních paprsků, na sedlině od kávy apod.
Možností je opravdu mnoho a jakmile na anděly zaměříme pozornost, okamžitě se nám začnou připomínat 🙂
Napište do komentářů kolik a kde jste jich potkali…
2 COMMENTS
Hanka
8 roky agoVěřím, andělská čísla vídám už 10 let a zkraje jsem nevěděla, co to znamená,bála jsem se.pak jsem začala číst knihy o Andělech a teď za čísla děkuji.otevřela mi bránu nového, šťastnějšího světa.
Sonia Ri
8 roky ago AUTHORTo je prima 🙂 Ze začátku to lidi trochu děsí nebo mají obavy, ale je potřeba si uvědomit, že nadpřirozené není vždy strašidelné ani supermocné, ale že jsou to bytosti jako my a stačí jen přátelský přístup a otevřené srdce…