Close

4 způsoby jak se vyhnout tomu, aby nám naše očekávání zkazila prima den 1. část

představa

Očekávání a představy o tom jak by to mělo

 

proběhnout či vypadat. Všichni je máme. Představujeme si, že určitá situace, která nás čeká, proběhne nějakým způsobem. Někdo vytváří ve své mysli scénáře katastrofické a jiný zase optimistické.

Obojí je cesta ke zklamání. 

No vlastně ne tak docela. Ti s těmi katastrofickými scénaři jsou na tom vlastně lépe. Zažijí méně zklamání.

Co je na tom špatného si představovat, jak ta či ona situace proběhne? A proč mě čeká rozmrzelost a rozladění?

Zkuste zavzpomínat: děvčata snila o princi na bílém koni a chlapci zase o ferrari či porsche. Málokomu se tyto sny splnily a pokud se splnily, tak jim štěstí stejně nepřinesly, protože pocit štěstí a spokojenosti je důsledkem stavu duše a vnitřní práce na sobě, ale o tom zase někdy jindy.

Stačí se vrátit jen o kousek zpátky.

Např. očekáváte, že se dnes ve škole nebude psát diktát, že rodiče přijdou později :), že manžel přinese kytku k svátku, že manželka bude mít uvařenou teplou večeři, že dítě se bude na návštěvě chovat vzorně, že v práci dostaneme povýšení či prémie, že na dovolené bude hezky, že bude hezké léto, že bude prima zima, že v důchodě konečně budete mít klid a budete spokojeni, že…, že… a že.

Znáte to, že?

Bylo to tak, jak jste si představovali a vysnili?

Že ne? A byli jste pak rozmrzelí a nespokojení?

Také jste situaci komentovali těmito slovy?:
– no já jsem si představoval/a že to bude vypadat, proběhne jinak…
– no já jsem si myslel/a že přijdeš, půjdeme, budeme….
– no já jsem čekal/a a chtěl/a jsem jít, být s tebou, udělat to a to

A ten druhý se cítil špatně. Dělal, co mohl nebo si alespoň myslel, že dělá co může a že se snaží, jak nejlépe může a teď tohle.

Vy jste zklamaní, druhý je zklamaný. Výsledkem bývá rozmrzelost, nespokojenost, hádka, výčitky, pocity viny a uraženost.

A kdo za to může?

Ten druhý?

Ten, který vůbec nic nevěděl o našich představách a očekáváních, protože nám nevidí do hlavy?

To jako vážně?

Jsme to my, kteří si vymýšlíme scénaře a pak jsme naštvaní, že ostatní nedělají to, co mají – rozumějte: to co my bychom chtěli, aby dělali.

A korunu všemu tomu dává očekávání, že ten druhý se změní a že bude takový a makový. Nebude. My se musíme změnit. Respektive my musíme změnit naše očekávání, což ovšem znamená nemít je. Nebo také “být připraven na všechno”.

 

A proč jakože bychom to vlastně měli dělat?

oslava

Oslava

Povím vám příběh. Vlastně rovnou dva příběhy. Oba se týkají oslav a očekávaného veselí

Jeden je o naivní představě dítěte, které chtělo uspořádat oslavu tatínkovi k narozeninám a ve své mysli mělo představu z amerických filmů o výzdobě, dortech a baloncích. Ač jsem se vážně snažila, dcera nebyla spokojená a smutně mi říkala, že měla jinou představu.

Jasně, je to jen malé dítě, řeknete si, ty mají velké oči.

 

Ale není to tak. Velké oči mají i dospělí a na věku v podstatě nesejde.

 

Měla jsem možnost pozorovat jednu oslavu. Všichni se bavili až na rodiče oslavence. Nebyli nemocní. Nebyli ani unavení. Jen měli jinou představu o oslavě. Jinou představu o místě, kde se bude konat, o kapele, která tam bude hrát, o tom jak se lidé budou bavit a děti chovat. A nejspíše i o tom, jak mají být ostatní oblečení. Protože se jim očividně nepozdávalo, že oslavenec měl džíny a někteří jiní také.

 

Celou dobu měli zmrzlé obličeje ani se nepousmáli a ač se ostatní snažili, nepodařilo se jim je rozveselit. Večer odešli, pořád s těmi “svými” obličeji.

 

Pak teprve začala pro ostatní zábava a atmosféra se uvolnila.

 

Svými postoji, očekáváními, představami a asi i předsudky a zřetelným nesouhlasem, který se odrážel v jejich obličejích, kazili náladu nejen sobě ale i ostatním. Ti se chtěli veselit, přátelit a bavit se. O tom přece oslavy jsou. Aby se lidé pobavili a cítili dobře.

 

Proto je tak důležité se naučit přijímat věci a situace, tak jak jsou a nenechat myšlenky to neustále posuzovat a komentovat 🙂

 

V příští části článku se zaměříme na to, jak nemít očekávání, jak se jim vyhnout a jak si tím pádem ušetřit zklamání a smutek.

 

 

Zkuste se 2-3 dny zaměřit na svá očekávání a představy, které si vytváříte. Zapisujte si je.
Možná budete velmi překvapení, kolik jich nakonec budete mít.

Zkuste také pozorovat své reakce a zda se věci vyvíjely k vaší “spokojenosti”.
Nebudete-li se stydět, napište do komentářů na Facebooku nebo email, jak vám to šlo a jak to probíhalo 🙂

 

FACEBOOK KOMENTÁŘE