Close

O svobodě a vědomí

Od 14. let jsem měla sny o situacích, které se během několika dní skutečně staly. V 16. letech jsem začala vnímat okolo sebe přítomnost „jiných“, všude jsem viděla oči, které si mne divně prohlížely. Schovávala jsem se před nimi do skříně – pochopitelně zcela zbytečně. Byly tam. Pořád.

Časem jsem si zvykla a postupně je přestala vnímat. Úplně.  Naštěstí.

Zkuste si představit za totáče, že někomu řeknete, že vidíte oči a občas slyšíte šum mnoha hlasů. Asi bych dnes tento článek nepsala a byla někde pod stálým dohledem ošetřovatelů 🙂

Moje pozornost byla zaměřena jiným směrem. Na růst. Na duchovní růst. Byl to hnací motor celého mého života. Je to pro mne tak samozřejmé jako dýchání. O jiných životech, minulých či budoucích nemám ani smítko pochybnosti. O tunelu vedoucím ke světlu rovněž ne. Vždyť jsem v něm sama byla …

O tom, že nejsme tělem, ale energií, také ne, vždyť jsem ze svého těla vystoupila a vznášela se nad operačním stolem a posléze nad střechou nemocnice a pak mne probrali a to mne šouplo zpět do mého těla. Jovolanij jak já na ně byla naštvaná!

Vracet se do těla se mi rozhodně nechtělo.

Až donedávna jsem si myslela, že všichni mí přátelé, známí, klienti prostě lidi, které trochu více znám, vědí, že tento život, jejich život, tento svět, že je jen hra, iluze mysli, mája, zhmotněné zrcadlo a že nemá smysl brát nic z toho vážně …

Považovala jsem to za naprostou samozřejmost.

Nedávno jsem měla kurz a tam jsem zjistila, že jen jedna pětina zúčastněných to ví a i tak mají  potíže to naplno žít, pořád ještě byli plni obav a strachu.

Jak tedy může vypadat náš život, když přijmeme jako naprostý fakt, že naše tělo je jen obleček pro naši duši a že naše duše je součástí něčeho velikého, přesahujícího naše chápání a ještě k tomu nesmrtelného?

Že život věčný je skutečně pro každého z nás?

Je to nádherný pocit svobody.

Ne proto, že bychom už neměli povinnosti a nemuseli platit své účty a přestat sekat zahradu.

Ale proto, že víme a celou svou bytostí žijeme důvěru a bezpečí. Najednou víme, že jsme nedotknutelní. Ne v tom že bychom si platili ochranku a upláceli úředníky a měli ve sklepě schované miliony a protiatomový kryt. Spíše tak jak kdysi říkal Ježíš Pilátu pontskému: “Neměl bys nade mnou vůbec žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shora.“  

Ve stavu otevřeného vědomí totiž víme, že se nám děje pouze to, co dovolíme skrze svou mysl. Máme-li mysl plnou obav, úzkostí a strachu, pak si je také dříve či později přivoláme do svého života.

Proto je tak důležité čistit mysl, vzorce myšlení a chování a ještě lépe naučit se mysl vypínat a prostě jen být;  stredvědomými.  Proto je tak důležité se uvnitřňovat a i když to ze začátku jde ztuha, zkoušet to pořád znovu a znovu, dokud nepocítíte ten klid,  ticho a naplněné prázdno 🙂

Nějakou dobu se  ještě budou dít i nepříjemné věci, ale spíše jsou to už jen dozvuky z doby minulé.

Víme, že když přijdeme o práci, pak je v tom nejspíše nějaký záměr. Např. dostat nás z práce, která nás nebaví, která ničí naše tělo i duši, která nikomu nic nepřináší. Ano je možné, že budeme muset na pracák. Proč? Proč nám nová práce nepřijde hned? No třeba proto, abychom později lépe porozuměli jiným, kteří jsou na pracáku.

Nebo proto, abychom překonali svou hrdost a dali na frak svému Egouškovi. Nebo proto, abychom si konečně odpočinuli a věděli, že i tak pár korun přijde. Že si pár měsíců nebo možná i let nekoupíme nové boty, kabelky a kabáty? No a co? Kdybychom zůstali ve staré práci, možná by těch pár let už naše tělo nevydrželo a nadobro by „vyplo“.

Stav vědomí sebe sama a pochopení pravidel této hry nám dává svobodu myšlení a žití.

Učí nás přijímat život, tak jak jde, s vděčností, bez stěžování si, protože víme, že si ho tvoříme sami.
Svým myšlením. Svým cítěním. Svými slovy. Svým konáním.

Za to že nejsme šťastni, nemůžou naši rodiče, partner, děti, šéf, sousedi. Za to si můžeme jen a pouze my. Svými činy v minulých životech, svým rozhodnutím narodit se právě těmto rodičům, do této země, do této doby, do těchto poměrů, abychom něco spravili, pochopili či se naučili. Karma není trest. Je to jen naplnění zákona akce a reakce. Vše se nám děje tak, aby bylo odčiněno, vyčištěno, odpuštěno, aby došlo k rovnováze.

Smyslem toho všeho je vyrovnat své má dáti-dal a vrátit se k sobě samým čili „domů“ do Zdroje.

Zažít to můžeme i v tomto těle. Nemusíme čekat na smrt, abychom se stali osvobozenými a blaženými 🙂

 

index

FACEBOOK KOMENTÁŘE