Search here...
0
TOP
Nezařazené

Také jste už zažili strach ze selhání?

Také jste už zažili strach ze selhání?

Myslím, že už to zažil každý z nás. Nechtěli jsme jako malé děti zklamat rodiče, babičky a dědečky, pak paní učitelku, kamarády, kolegy v práci, šéfa, partnera\ku, naše děti a nakonec vnoučata … a pak umřeme 🙂

Ne vážně, nechci být morbidní, byl to spíše pokus o nadhled a uvědomění si, že nemůžeme celý život žít tak, abychom se pořád jen ohlíželi, zda někoho náhodou nezklameme.

A to nepočítám, že někdy zklameme i sami sebe.

Máme malou dceru, chodí do 1. třídy a do školy začíná chodit nerada. Bojí se, že zklame. No od nás to tedy nemá. My na ni moc netlačíme, spíše naopak, její domácí úkoly nás spíše obtěžují a nechápeme proč se má dítě večer po příchodu ze školy a z družiny, ještě zabývat nějakými úkoly, místo toho aby si hrálo nebo běhalo po venku.

Když má dělat úkoly, chytá hysťák. Dnes jsem přišla na to proč. Chce to mít krásné a dobře kvůli paní učitelce. Aby ji nezklamala, protože včerejší úkol se paní učitelce nelíbil a zřejmě jí to dala najevo. Tím si nestěžuji na paní učitelku, ta je opravdu fajn a máme ji rádi. A já osobně si přála, aby ji učila právě ona 🙂

Vidím jako potíž snahu nacpat do dětí, co nejvíce, co nejrychleji a co nejlépe. Nechápu proč. Já ze základní školy jsem si odnesla jenom znalost psaní, čtení a počítání, nic víc si nepamatuji a ruka se mi vypsala až na střední. Vše, co jsem potřebovala znát, jsem se učila za pochodu v praxi v práci. Pokud cítím, že bych chtěla něco umět lépe, zaplatím si školení. Jedu tam ráda a s nadšením naslouchám. Je to moje rozhodnutí a jsou to informace, pro které jsem se JÁ rozhodla, že je chci znát.

A ještě něco jsem si odnesla ze základky, vzpomínku, která mne stala spoustu peněz. Kdykoliv jsem šla na kineziologii s jakýmkoliv problémem, byla tam. Vzpomínka na paní učitelku z 2. třídy. Jmenovala se Eva Ž. a byla mou noční můrou. Jak ta mne jednou zesměšnila před celou třídou za můj domácí úkol, který jsem napsala několikrát za sebou ve snaze o dokonalost, aby se jí a mamince líbil. Ještě teď se mi chce z toho plakat. Od té chvíle jsem školu nenáviděla.

Dnes vidím, jak se dcera pomalu blíží ke stejné zkušenosti a snažím se tomu zabránit. Vysvětluji jí, že to není pro život tak důležité, jestli píše krásně nebo ne, stejně bude nejspíše nejvíce psát na počítači a hlavně ať si z toho nic nedělá, že my s tatínkem jsme spokojeni a že se nám to líbí.

Už si stihla vyrobit modus operandi: “Když nic nebudu dělat, nic nezkazím”. Takže se jí snažím vytvořit nový, že pro mne není důležité tolik to, zda dostane jedničku nebo pětku, že si nejvíce budu vážit její snahy to alespoň zkoušet tak dlouho,  dokud se jí to nepodaří.

Vysvětlila jsem jí, že jako malá se taky nenaučila chodit za jeden den a že to zkoušela pořád dokola a ještě se přitom smála. A vysvětlila jsem jí, že kdyby všichni hned při prvním pádu už nevstali, tak dodnes všichni ležíme na zemi a zmíráme hlady  a žízní 🙂  Legrační představa, viďte?

Počet krizových denních situací se snížil na dvě. Ráno když se spěchá do školy a odpoledne, když má dělat úkoly. Doufám, že časem zmizí i tyto dvě a znovu se v ní probudí ta dětská zvědavost a touha poznávat svět.

Pro sebe a pro své děti si můžete zdarma stáhnout eBook, kde je jednoduše popsáno, jak snížit obavy a strachy.

©SoniaRi.cz

FACEBOOK KOMENTÁŘE
SoniaRi.cz

Sonia Ri

Sonia je expert na řízené relaxace, meditace a různé techniky, které odstraňují překážky z podvědomí. Umí výborně povzbuzovat lidi a dodávat jim odvahu jít životem se vztyčenou hlavou vpřed. Její krédo je: "My všichni se můžeme ve svých životech cítit dobře".

«

»