Proč jsem spustila blog …

Stále častěji do mého života chodila informace, že nastal čas vystoupit z komfortních zón a musím se přiznat, že se mi do toho fakt moc nechtělo. Vlastně opak byl pravdou. Chtělo se mi spíše zalézt a poustevničit 🙂

Celkem nerada jsem na očích, 5 lidí pohromadě už mi připomíná dav, hluk a hlučné prostředí mne unavují a miluji ticho, protože i mysl je pak tichá. Na tv se dívám poměrně málo, zprávy, noviny ani internetové zprávy,  už mnoho let nesleduji, vše co se potřebuji dozvědět se ke mně stejně dostane, no popravdě se ke mně často dostane i to, co fakt vědět nemusím …. Dokonce jsem uvažovala  i o zrušení facebook účtu. A pak se to najednou ve mně obrátilo.

Vyjít z mého pohodlíčka na blog,  to byla příšerná představa a trvalo to dost dlouho, ale to takové to vnitřní nutkání duše, či co to vlastně bylo, nějak se  mi ho nedařilo umlčet ani přehlížet, najednou jsem zjistila, jak moc mne to baví – psát, povzbuzovat ostatní do života.

Nechápu, proč mne to tak překvapilo, vždyť tím žiji a pracuji už takovou spoustu let, a jako dítě jsem si přála být nejprve spisovatel, pak knihovnice a jako poslední fotograf. Máma řekla, že je to houby povolání a strčila mě na gympl, ale to už je jiná kapitola 🙂

Takže je to určitě tak, jak to má být a bude-li vás to bavit, budu vážně moc ráda a když hned zpočátku nebude, tak se někdy zase přijďte podívat, co je tu nového 🙂  …

Bude mi ctí a potěšením tady s vámi být
Vaše Sonia Ri