Jak se správně rozhodnout, když nevíme kudy kam… Emoce s námi cloumají, bojíme se udělat krok vpřed a představa, že bychom úplně změnili náš životní směr či dokonce styl, nám nahání hrůzu.
Všichni to určitě znáte: mám odejít z práce? mám si hledat jinou práci? mám přijmout nabídku? mám začít podnikat? mám jit na školu? a na kterou? mám se přestěhovat? mám odejít od rodičů? mám si vzít hypotéku? budu mít na splátky? mám odejít od partnera/ky? mám si koupit nové auto? mám si vzít leasing nebo úvěr? atd. atd.
Samozřejmě úplně nejjednodušší postup je to tzv. pustit a nechat věci plynout a ono se spousta záležitostí sama vyřeší anebo na ně vůbec nedojde.
Ale to nejde vždy. Někdy se prostě rozhodnout opravdu musíme.
Průšvih je, že naše podvědomí potažmo naše tělo s námi neumí komunikovat jinak než přes pocity.
Kdyby umělo mluvit, tak by nám možná sdělilo: Hele Franto či Maruško, to už fakt jako přeháníš, celý den máš telefon přilepený na uchu, hlavu plnou úkolů a termínů, buď sedíš v autě nebo u kompu, záda máš ztuhlá jak beton, blbě se stravuješ, furt se za něčím ženeš, jestli toho nenecháš, tak dopadneme oba špatně. Tak tohle naše těla neumí.
Naopak snaží se nás upozornit přes pocity, takže
fáze č.1: začneme cítit úzkost, nechuť někdy až odpor k dané situaci. Povinnost, zodpovědnost nebo pohodlnost ten pocit přehluší a my jdeme dál směrem do průšvihu. Jakmile si toho nasbíráme více a naše tělo zjistí, že na drobná upozornění nereagujeme, tak nastává
fáze č.2: přitvrdí a tehdy přichází různé karamboly a nepříjemnosti. Začnou se např. kazit různé přístroje, do cesty se nám staví překážky. Když ani tehdy nepochopíme, že se nás tělo snaží přibrzdit, tak nastává
fáze č.3: přichází nemoc, nejprve mírná a máme-li štěstí tak přichází do našeho těla a ne přes naše děti. Přijde angína, chřipka, migréna, ztráta hlasu, bloklá záda. Tělo nám vážně dává najevo, že opravdu děláme něco špatně. A když ani tehdy nepochopíme, tak přijde
fáze č.4: úder. Zlomená noha, ruka, bouračka apod. Abychom se zastavili, zamysleli a měli čas na rozsvícení v hlavě.
Tak takhle naše těla dávají najevo, že něco v našem životě není, jak má být.
Proto je také tak důležité rozhodnout se správně. Pro VÁS správně. Teď nemyslete na to, co tomu řeknou vaši rodiče, vaši přátelé, váš šéf, váš partner/ka, děti, soused, pes, kočka či papoušek …
Jednoduchá metoda, kterou zvládne každý, je sednout si na židli, dbejte na to, abyste měli rovnou páteř, nohy se nekřížily a ruce volně ležely v klíně. Zavřete si oči, zhluboka se nadechněte a vydechněte a nyní se soustřeďte na
variantu č. 1.: např. mám zůstat v této práci? – Jak se cítí vaše tělo? Změnilo se něco? Uvolnilo se? Máte hřejivý pocit na hrudníku? Nebo jste se dokonce usmáli? Nebo vaše tělo celé ztuhlo, napjalo se, žaludek, hrudník či krk se vám sevřel strachem, obavami či přímo úzkostí?
Jakmile si své pocity uvědomíte a pojmenujete, otevřete oči, zhluboka nádech a výdech. Protřepat ruce i nohy. Své pocity si můžete poznamenat, chcete-li.
A nyní totéž s variantou č. 2.: např. mám jít do jiné práce?
Varianta č. 3: mám být připraven/a odejít, dostanu nějakou nabídku?
Porovnejte si své pocity z jednotlivých variant. Které byly nejhorší a které byly nejpříjemnější? Je možné že ani jedna varianta není úplně v pohodě, pak jako odpověď pro sebe můžete vybrat variantu, kde jste cítili nejmenší zátěž, nejmenší obavy …
Postup je vždy stejný, ať se jedná o cokoliv. Jen v případě rozhodování se u hypoték či partnerství, je dobré přidat čas. Bude to pak vypadat takto:
Varianta č.1: mám si vzít hypotéku na 20 let? nebo Jak se budu cítit v partnerském vztahu s tímto člověkem příštích 20 let? A opět sledujte své pocity.
Varianta č.2: mám být raději bez hypotéky a pronajímat si nějaké bydlení příštích 20 let?
Mám se raději s partnerem/kou rozejít, jak bych se cítil/a v příštích 20. letech?
Naše těla, podvědomí či duše – celý ten systém, kterému říkáme JÁ, zná tu pro NÁS správnou odpověd. Můžeme se na něj s důvěrou obrátit. Ví, co je pro NÁS nejlepší.
Mějte báječný život, ve kterém se můžete cítit dobře 🙂
Vaše Sonia©
Vymyslela jsem si pro sebe pravidlo, které uplatňuji u všech rozhodnutí, která možná v budoucnu udělám. Roztřídím všechny argumenty a podívám se, které patří strachu, a které tvořivosti a podobně. Pak se rozhodnu pro to, co má na své straně větší počet tvořivých argumentů.
Katharine Butler Hathaway
