Postřehy dne
29.07.2017
S pocitem spokojenosti a naplnění dosažených zvenčí se to má tak, že jsou velmi nestabilní.
Mysl klade neustále nové cíle a sny a říká člověku:
“Až budeš mít vysokou, dobrou práci, fajn partnera/ku, hezký dům, zdravé děti, procestuješ celý svět, pak budeš šťastný…”
A mnohdy to také tak je, člověk má to všechno, co chtěl a je spokojený, ale stačí málo k tomu, aby se spokojenost vychýlila nebo rozplynula.
Stačí když přijde o práci nebo o dům nebo se pohádá s dětmi či s partnerem/kou a spokojenost a pocit klidu a pohody je najednou pryč.
Nemluvě o tom, že často po celou tu dobu navíc mnoho lidí cítí také obavy a strach, o děti, o práci atd.
Je to dáno tím, že nic co přichází zvenčí, neuspokojí mysl napořád. Mysl ráda řeší problémy, všude vidí katastrofy a ráda rozvíjí strachy.
Je to její náplň práce.
Proto byla stvořena, aby nás chránila.
Potíž je v tom, že to dělá, i když nemusí a přestože nechceme.
Jediným řešením je dosáhnout naplnění a spokojenosti zevnitř.
Nejrychlejší cestou je uvědomovat si přítomný okamžik, sebe sama nebo vědomě dýchat či vědomě se dívat na svět.
To všechno vypíná mysl a napojuje nás na sebe samé.
Více najdete tady: ke stažení.
27.6.2017
Následující text je citace z knihy a velmi mne zaujal, protože vyjadřuje lidskou pohodlnost ohledně dosažení spokojenosti v životě 🙂
“Lidé mají obecně tendenci považovat štěstí za nějakou náhodu, která se objeví a sestoupí na vás jako pěkné počasí.
Ale tak štěstí nefunguje.
Štěstí je důsledkem osobní snahy. Bojujete o ně, usilujete o ně, trváte na něm a někdy dokonce i cestujete kolem světa, abyste je našli.
Musíte se neoblomně účastnit projevů vlastního blaha. A jakmile dosáhnete stavu štěstí, nikdy nesmíte přestat dbát o jeho uchování.
Musíte projevovat mohutné úsilí a neustále mu plavat v ústrety. Pokud se zastavíte, ztratíte svou niternou spokojenost.
Je snadné se modlit, když strádáte, ale pokračovat v modlitbách i v situaci, kdy se krize přehnala, je obdobou stvrzujícího procesu, kterým své duši pomáháte, aby se přidržela dosažených met.”
Elizabeth Gilbert: Eat, Pray, Love
27.12.2016
Je po Vánocích. Většina lidí od nich na základě vyšperkovaných televizních reklam, očekává štěstí, pohodu, lásku, extra dobré pocity a sváteční náladu. Málokomu se to však splní a málokdo se tak cítí.
Jasně, když jsou malé děti a vidíte jejich rozzářené oči nad dárky, tak máte také radost nebo když dostanete něco, co jste si přáli.
Radost za pár dní vyprchá a aby se tělo vyrovnalo, tak přijde lehký emoční propad.
I někteří dospělí se těší na Vánoce, ale po Vánocích si říkají, proč jsem se vlastně tak těšil/a?
Co se týče Vánoc a jiných svátků je potřeba si uvědomit, že štěstí přicházející zvenčí, si nelze dlouho udržet.
Mysl pro jeho udržení potřebuje stále nové a nové podněty. Nové oblečení, hračky, elektroniku, dovolené atd.
Opravdu trvale šťastným může být člověk pouze zevnitř.
Kdy je naplněn pokojem a tichem.
Má vyčištěno, vyrovnáno, odpuštěno, neohlíží se zpět a nenatahuje krk dopředu.
Je tady a teď. Nehodnotí, neposuzuje, nekritizuje, Je naplněn vděčností.
Obrací svou pozornost dovnitř sebe sama (najdete tady).
Přijímá věci a události tak, jak přicházejí s klidem sobě vlastním 
17.11.2016 1. část
O psaní ranních stránek jsem se tady už zmiňovala, ale nemohu jinak, než se k nim znovu vrátit.
Autorka říká, že jsou pro každého, kdo hledá, jak se vyjádřit, jak najít svou ztracenou radost a seberealizaci.
Každý v sobě má kreativitu, jen je možné, že ji nevidí. A nemá na mysli jen umělecké směry jako psaní, malování, hudbu či herectví.
Umělcem je také konstruktér, projektant, dizajnér, zahradník či švadlena.
Kreativní však může být také řízení auta či úklid domu.
Každého tvůrčí vyjádření je jiné.
Jde o to, ho najít a rozdmýchat jeho oheň v sobě.
To jsem vám zapomněla k psaní ranních stránek říci.
Zopakuji: ranní stránky píšeme každý den, co nejdříve lze po probuzení a píšeme vše co nám proběhne hlavou: venku prší, nechce se mi vůbec z domu, nejradši bych zalezl zpět do postele a k tomu ta porada, ajejej ten chleba je ale tvrdý apod.
17.11.2016 2. část
Prostě vše. Protože: “Je velmi obtížné stěžovat si na nějakou situaci každé ráno, měsíc po měsíci, aniž vás to pohne ke konstruktivní změně. Stránky nás vyvádějí z beznaděje a vedou nás k řešením, o jakých se nám ani nesnilo.”
Autorka pokračuje slovy:
“Není možné psát ranní stránky delší dobu a nepřijít do styku s nečekanou vnitřní silou.
Jsou cestou k silnému a jasnému pocitu sebe sama.
Ranní stránky mapují naše nitro.
Jsou stezkou, po které jdeme do svého nitra, kde se setkáváme se svou kreativitou.”
Z knihy Julie Cameron – Umělcova cesta
Možná vás bude zajímat, že jejím manželem byl také slavný Martin Scorsese.
Její blog najdete na: http://juliacameronlive.com/
10.11.2016
Jsem notýsková. Nosím s sebou hned 3 kousky.
Jeden je na Ranní stránky, o kterých jsem vám tu už psala.
Druhý je na poznámky na články na blog a na sloupky na tuto stránku.
Do třetího si každý den zapíšu nějakou vděčnost.
Snažím se každý den zapsat si alespoň jednu.
Jsou dny, kdy je jich hodně.
Ale jsou také dny, kdy se nic zvláštního neděje.
Ale i v takový den alespoň jednu vděčnost najdeme.
Zkuste to. Je to úžasné.
Proč notýsek nosím stále s sebou?
Už se vám někdy stalo, že se vám zdál sen a vy jste si po probuzení pomysleli, no páni tenhle sen nikdy nezapomenu a do večera byl pryč? Najednou jste si už neuměli vzpomenout.
Tak proto.
S vděčnostmi se to má tak, že je zapomeneme ještě rychleji než sny.
Nevěřili byste, jak rychle naše mysl dokáže na to hezké zapomenout, ale pořád nám dookola předhazuje nepříjemnosti. Asi ji to baví
Zkuste si vděčnosti zapisovat 2 týdny a nečtěte si je po sobě a pak se vraťte na 1. stránku a začněte si je číst.
Najdete tam tolik inspirace …
4.11.2016
Ve středu jsem si vyzvedla odpoledne auto z opravy.
Včera se znovu pokazilo. Tentokrát neměli na půjčení náhradní vozidlo.
Bylo 12.40 a já měla zavézt dceru k babičce cca 17 km a odtamtud jet na jednání ve 14.00 cca dalších 20 km a musela jsem tam být včas, jinak nemělo ani smysl tam jezdit.
Bus nepřicházel v úvahu, znamenalo by to 4 přestupy. Co teď?
Vzpomněla jsem si na pár známých – v práci. Rodina – bez auta. Co teď?
Najednou mi naskočila v hlavě kamarádka, ke které jsem se měla dopoledne stavit, ale auto už zlobilo a já se snažila dovolat do servisu.
Měla by být přece doma. Zkusila jsem to. A byla. Přijela za 10 min.
Přeložily jsme věci, které jsem měla v autě, sedačku, dceru i mne. Všechno jsme stihly včas.
A já si znovu uvědomila, jak moc dobré je, mít přátele, na které se člověk může obrátit a spolehnout.
A jsem za to moc vděčná.
A tak jsem vytáhla svůj notýsek vděčnosti a napsala si to tam.
Že nevíte, co je to notýsek vděčnosti? Tak o tom vám napíšu příště
31.10.2016
Taky se vám už někdy stalo, že vám bylo líto, že se nemáte tak dobře jako třeba Marie s Pepou, Jana s Petrem a Eva s Tomášem ….
Říkali jste si, jak se jim podařilo se najít a vytvořit tak pěkný vztah
a jak jim to spolu sluší a pořád se spolu smějí a ….
A pak uběhne pár let a vy se dozvíte, že Pepa si našel jinou a odešel od Marie a Jana už měla Petra plné zuby a odstěhovala se do Prahy a Eva sice pořád s Tomášem je, ale každý si ve vztahu dělá co chce.
Stálo se vám to taky?
Mi teda spadla čelist až na zem a udělalo to hlasité cvak.
Dnes už vím, že zvenku mnohé vypadá lépe než uvnitř.
A že to co zvenčí nevypadá lákavě, mnohdy báječně chutná a že
“Sovy nejsou tím, čím se zdají být” (Městečko Twin Peaks).
25.10.2016
Už jste zažili ten stav. kdy se vám celkem daří, cítíte se dobře a svět je v pořádku?
A pak se setkáte s někým, kdo vám to zboří jako domeček z karet?
A vysvětlí vám, že všechno stojí za … a politici jsou pěkné … a lidi jsou hrozní a všechno je drahé a počasí je příšerné
a tady (v ČR) je takový binec, že se tu nedá slušně žít a bla bla bla
Znáte to? Je vám to povědomé?
Mám pro vás fakt skvělou zprávu:
“Realita je to, co žijete vy osobně.
Ostatní ať si žijí tu svou, třebas i “pokřivenou”.
Vy si zase žijte tu svou. A nenechte si do ní kecat.
Všechny reality jsou tak, jak mají být.
Každý si žije tu zkušenost, kterou si přitáhnul a kterou si prožít má, aby se něco naučil či pochopil.
Vše je správně.”
23.10.2016
Znáte ten pocit, kdy víte, že byste měli ….. a je toho tolik, co byste měli ….
A místo toho jdete raději s přáteli na pokec nebo si pustíte v televizi nějaký úplně zbytečný film?
Taky se pak cítíte provinile, neschopně a lemplácky?
Doufám, že v tom nejsem sama a že to znáte taky
Já včera krásně prolemplovala celý večer a vím, že bych měla “makat”, mám plný sešitek úkolů a víte co?
Taky vím, že bych si měla dopřát i nicnedělání s klidnou hlavou.
A tak se ve mne snoubí Jekyll a Hyde, bílá s černou, protiklad pocitu viny s pocitem zaslouženého odpočinku.
A jak to máte vy?
Pracovali jste nebo jste odpočívali?
Co obvykle děláváte v sobotu večer?
21.10.2016
Pořád jsem si říkala, že napíšu sloupek až budu na to mít klid a ticho, nejlépe až budu sama doma, až budu mít vše hotovo, pak prostě budu psát.
AŽ …
A pak jednoho dne jsem byla sama doma, měla jsem na tvoření klid a měla jsem také 39 stupňů horečky.
Prospala jsem celý den.
Bylo mi to tolik moc líto …
A uvědomila jsem si, že neexistuje žádné AŽ … může přijít a může přijít v tu nejnemožnější dobu anebo nemusí také přijít vůbec.
Opět a zase jsem si uvědomila, jak moc je důležité žít tady a teď v přítomnosti.
Neztrácet čas minulostí a neupínat se někam do budoucnosti, která nikdy už nemusí přijít.
Každý den, kdy potlačíme své sny, svá přání, své naplnění a tvoření, se stává dnem promarněným a je nenávratně pryč.
Nenechte si vzít svá přání, své sny, svůj život. Jsou vaše.
Nikdo jiný vám je nesplní.
9.10.2016
Dnes mne tedy to psaní ranních stránek, ale nakoplo!
Musela jsem cca 2 hod. čekat na manžela, tak jsem vytáhla blok a byly z toho 2 články na blog a 4 sloupky.
Stačí je jen přepsat na web. No není to úžasné a inspirativní?
Psaní mi tak šlo, že ruka jen létala po papíře a chvílemi jsem až dostávala křeče do prstů.
Vaše tvůrčí oblast může být samozřejmě úplně jiná než psaní.
Možná je vaší podstatou a skrytou vášní tanec, hudba, koláže, malování, focení, ikebany, bonsaje, pletení, šití nebo herectví.
Vážně zkuste to, neodkládejte to, hned ráno se do toho pusťte.
Už po pár dnech začne přicházet změna.
Nebo jste to už zkoušeli?
8.10.2016
Už několik dní mám velmi zvláštní pocit.
Neumím ho přesně definovat, je to něco mezi těšením se, radostí a pocitem obdarování.
Pořád jsem přemýšlela odkud se bere.
A pak mi to najednou blesklo: no jo ranní stránky.
Ptáte se, co jsou ranní stránky?
Ranní stránky pocházejí od Julie Cameron z knihy Umělcova cesta a je to takové čistítko podvědomí.
Prostě každý den po ránu popíšete 3 stránky, čímkoliv co vás právě napadne.
Obsah není důležitý.
Jde o vyprázdnění mysli, která se pak může otevřít novým nápadům.
Zkuste to, je to moc prima.
Důležité je nevynechat žádný den.
Popsat přesně 3 strany čímkoliv, co vám projde myslí a minimálně 1 měsíc to po sobě vůbec nečíst.
7.10.2016
Dnešek byl zvláštní den.
Krom mnoha událostí, kdy můj Egoušek by mě rád plácal po rameni, jak jsem dobrá a altruistická, mi zároveň mé dítě svým chováním, které mne spolehlivě vytáčelo a zavalovalo pocity studu, ukazovalo selhání ve výchově, zejména co se týče důslednosti a přísnosti.
Jsme starší rodičové a tak jsme rádi, že dítě vůbec máme a to právě na úkor přísnosti a důslednosti.
A ano víme, že se nám to může vymstít, ale neumíme jinak.
Jsme ve věku. kdy jiní si půjčí vnouče na pár hodin a pak ho vrátí a jsou rádi, že mají klid.
My klid nemáme. A ani klidné dítě nemáme. Je neustále v pohybu.
Jak to tak vypadá, svůj klid nalezneme opravdu až v hrobě
Naštěstí mne ta představa neděsí …
6.10.2016
Dnes se ke mně dostala informace, která mne překvapila.
Týká se zdravotních pomůcek.
Když dostanete od lékaře poukaz a budou po vás v prodejně zdravotních pomůcek chtít doplatek, neplaťte.
Zavolejte si na svou zdravotní pojišťovnu a zeptejte se, zda vám pomůcku hradí plně nebo ne a kolik činí doplatek.
Např. ortéza na koleno měla být bez doplatku a chtěli 400 kč.
Nebojte se být nepříjemní, šťourejte, ptejte se.
Jsou to vaše penízky!
5.10.2016
Dnes jsem viděla nějakou upoutávku na esoterickou přednášku o lásce.
A v hlavě mi okamžitě blesklo:
Jak může přednášet o lásce člověk, který má ego? (bylo tam)
Co o ní vůbec může vědět?
Co my vůbec o lásce víme?
Naprostá většina lidí za ni považuje fyzickou či citovou či duševní náklonnost.
Náklonnost, která je filtrována naším tělem, jeho chemickými procesy, zážitky a traumaty, které prodělalo, stravou, kterou přijímá, programy v podvědomí, egem.
To je spíše téma pro Mistra Moojiho nebo Tolleho …
4.10.2016
Dnes po cestě na schůzku jsem viděla bezdomovce, jak si prohlíží obsah popelnice.
Na tom by nebylo nic zvláštního, až na to, že mě do hlavy udeřilo:
Ten chlapík se má vážně rád!
A víte jak jsem to poznala?
Měl na sobě oblečenou žlutou reflexní vestu a na batohu měl navlečenou ještě oranžovou vestu.
To aby jej v tom podmračeném dni, když se šourá po cestách, bylo pořádně vidět.
Tento člověk na sebe byl opatrný a to znamená jediné: není oběť.
Tuto cestu si vybral.
Netvrdím, že je osvícen jako Tolle ani, že je to nějaká karma.
Prostě si vybral žít ze dne na den a být nespoutaný pravidly, poplatky, systémem.
A jeho svítící vesty dávají všem na vědomí, že si nepřeje být litován…